gympldka.cz

Ve čtvrtek 11. 10. 2019 jsme se od školy vydali dálkovým autobusem na cestu do Anglie. Jízda byla dlouhá, ale následující den jsme v brzkých ranních hodinách přece jen dojeli ke břehům oceánů. Rozloučili jsme se s kontinentální Evropou a ponořili se pod kanál La Manche. 


Na snídani jsme již byli v Londýně. Prvně nás čekala projížďka lodní dopravou po řece Temži, tepnou města Londýn. Na obou březích nás vítala směsice historie a moderny - staré katedrály zastíněné skleněnými mrakodrapy, či viktoriánské továrny dnes předělané na bytové komplexy. Vystoupili jsme z lodě a vydali se do srdce města. První zastávkou nám bylo slavné divadlo Globe, kde se dodnes hrají slavné Shakespearovy hry. Nejzajímavější pro mě však byla procházka mezi výškovými budovami City of London, jednoho z největších finančních center Evropy. Do jednoho z mrakodrapů se nám naskytla příležitost se podívat. Sky Garden je botanická zahrada umístěná na samém vrcholku věže vysoké 160 metrů. Výhled na více jak osmi milionové město byl úchvatný. Oblaka jsme ale po hodině museli opustit, čekal na nás totiž zbytek Londýna. Podívali jsme se ještě na ikonické stavby města. Například na bizarně vypadající okurku, jednu z prvních výškových budov v Londýně, nová Londýnská radnice ve tvaru vajíčka nás také nezklamala. Ale to se již začalo stmívat a to pro nás znamenalo jet se ubytovat do rodin. 


Bydlení v rodinách bylo senzační. Procvičili jsme angličtinu, ochutnali místní kuchyni a zažili život na typickém britském předměstí. S rodinami jsme však mnoho času netrávili, po dlouhých túrách jsme vždy rádi zalezli do postelí. 


Druhý den nás uvítalo univerzitní město Cambridge. Vidět několik staletí staré studentské koleje byl dozajista zážitek. V městském parku se volně pásly krávy, zatímco v přilehlé říčce zdejší studenti trénovali na závody veslic. Nahlédli jsme do kostelů, které si každá kolej zřídila. Jejich tudorovská bohatá výzdoba nás ponechala v úžasu. Největším zážitkem z města však pro mnohé byl rozchod v nákupní čtvrti. Musím se přiznat, i já jsem se zpátky do rodiny vracel s plnou taškou sladkostí a nezdravého jídla. 


Třetí den jsme zavítali do přístavního města Portsmouth, hlavní loděnice britského královského loďstva. My se zde i za nepřízně počasí rozhodli projít po plážích, ale promočení a promrzlí jsme se pláží nakonec vzdali a zašli namísto toho do námořního muzea. Tam byla vystavená loď admirála Nelsona, Victory, která se účastnila slavné bitvy u Trafalgaru. Celá loď byla přestavěna na expozici a tak jsme se mohli na vlastní oči přesvědčit o tvrdém životě soudobého námořníka. Muzeum však nabízelo mnohem víc, než jen tuto majestátní plachetnici. Prohlédli jsme si také výstavy o britských expedicích, bitvách, ale i námořních strastí a nemocech. Třešničkou na dortu pak bylo zajímavě zpracované promítání o bitvě u Trafalgaru, kdy jsme procházeli jednotlivými úseky bitvy. Na závěr dne nás opět čekala nákupní střediska, v Británii je totiž vždy co koupit! 


Čtvrtý den byl naším posledním v Anglii. Strávili jsme jej proto ještě naposledy v Londýně, městě příliš velkém na to, aby se dalo projít za pouhé dva dny. I přesto jsme se rozhodli vidět co nejvíce. Zvedací Tower Bridge, pevnost Viléma dobyvatele a pokladnici královských klenotů Tower of London, budovy parlamentu s Big Benem zahaleným pod vrstvami lešení, ale nejzajímavější byl bezpochyby průjezd královny. Ta totiž zrovna v tento den zahajovala jednání britského parlamentu a my měli to štěstí, že jsme se zrovna nachomítli na správné místo, když do parlamentu cestovala. V ulicích na ní však čekaly davy lidí a tak někteří z nás neměli to štěstí, aby ji zahlédli. Já osobně viděl v dáli pouze její kočár, zatímco se mě neprůstupná změť turistů a Britů snažila zatlačit do metra. Dále nás čekal Buckinghamský palác s jeho parkem, kde nyní vesele hnízdí pelikáni z naší Pražské zoo. Zde nás také znovu překvapila královská garda, která si to přímo před námi mašírovala ke královně. Na Trafalgarském náměstí nás čekal rozchod, někteří z nás se vydali do čínské čtvrtě, jiní zase do britského muzea na egyptské mumie, nebo do obří galerie, kde se nacházela díla předních evropských výtvarníků. Čas se nám ale krátil a nás čekala úporná cesta zpět domů, naskočili jsme proto do typického Doubledeckeru, zavítali v rychlosti do domku Sherlocka Holmese a pak se metrem vrátili zpět k našemu milovanému autobusu. 


Petr Pišoja, žák 3. A