gympldka.cz

V rámci projektu „Globální rozvojové vzdělávání 2019“ se mi poštěstilo být vybrán z více než stovky uchazečů mezi 12 účastníků týdenního zahraničního vzdělávacího pobytu ve Finsku ve dnech 6. - 11. 10. 2019. Účelem akce organizované NIDV (Národním institutem dalšího vzdělávání) bylo seznámit se s finským pojetím environmentální výchovy v rámci jejich vzdělávacího systému, který podle výsledků patří mezi nejúspěšnější na světě.

Naším cílem bylo město Kokkola u Botnického zálivu Baltského moře. Byli jsme ubytováni v jednom z 10 finských center pro výuku ochrany životního prostředí Villa Elba, kterým každoročně projde několik tisíc dětí jako (naší terminologií řečeno) školou v přírodě. V nabitém programu byly ukázky ekologické výchovy v centru s místním instruktorem, exkurze do tří základních škol ve městě vždy zakončené obědem ve školní jídelně, jedno odpoledne i sportovní vyžití (kajaky, horská kola, následně sauna). Počasí i délka dne odpovídaly roční době i zeměpisné šířce 2 stupně od polárního kruhu, takže teplé oblečení bylo nutností.

Každá z navštívených škol byla pojetím trochu jiná – jedna multijazyková, druhá nová a supermoderní už svým pojetím jako otevřený variabilní prostor, třetí zaměřená mimo jiné na problémovější jedince a integraci přistěhovalců. Všechny byly perfektně materiálně vybavené, i když rozdíl oproti nám nevnímám jako zásadní. Provoz školy má po technické stránce na starosti město jako zřizovatel, ředitel řeší pouze problémy související s výukou. Ze stravování ve školní jídelně jsem po pravdě zpočátku moc nadšený nebyl, ale příjemně mě překvapilo to, že strava pro všechny žáky je zdarma, je jednoduchá, chutná a zdravá – zelenina, ovoce, maso nejčastěji rybí, příloha, vždy navíc žitný chléb a margarín, k pití mléko nebo voda.

Nejvíce mě zaujala míra pravomocí, které zde stát s důvěrou svěřuje managementu a učitelskému sboru místních škol bez zbytečné a zdlouhavé byrokracie, na kterou my pomalu, ale jistě hyneme. Prostě to, co u nás úředně nejde nebo je problém na půlroční papírování, tady rozhodne ředitel nebo pedagogická rada v řádu dnů, vše v zájmu vzdělání dětí – dělení do skupin, volba předmětů, prostupnost ročníků, individuální plány. I inkluzi tady řeší úplně jinak.

Pobyt ve Finsku byl pro mě cennou zkušeností i jako pro učitele zeměpisu. Sever Evropy jsem navštívil poprvé, navíc jsem získal spoustu námětů k výuce ochrany životního prostředí. Z hlediska inspirace pro svoji pedagogickou práci mám rozhodně o čem přemýšlet. Hlavní rozdíl v obou systémech vidím nahoře, v celkovém přístupu politiků a společnosti ke školství, ne dole ve školách, v metodách a vybavení. Méně mluví, úřadují a papírují, o to více investují a konají ve prospěch dětí i škol. Získal jsem dojem, že školství ve Finsku je v rukou odborníků, ne věčným pokusným králíkem, zásadní školská reforma tam s podporou veřejnosti proběhla v sedmdesátých letech (co my už od té doby všechno pamatujeme…) a výsledek dlouhodobé koncepční práce je znát.

Mgr. Chudý František, učitel M - Z